Rostu rychleji než houby po dešti (ve svých 3,5 měsících jsem měl už úctyhodných 16 kilo a nohy mám pořádně dlouhé).

Učení mě baví. Povely jako „sedni“, „lehni“ nebo když se mám čumáčkem dotknout dlaně, jsem se naučil hned. Na vodítku chodím pěkně, netahám a skoro všechny ty lákavé „dobroty“ na zemi už většinou s přehledem přehlížím – tedy pokud za to kápne nějaká ta mňamka, že jo!

Jsem trpělivý. Když se chystá jídlo, dokážu v klidu čekat celých patnáct minut. Městský ruch? Pro mě brnkačka! Chodím do obchodů, nákupních center, doprovázím dvounožce do práce i na velké kulturní akce. Nedávno jsem byl dokonce na Dni integrovaného záchranného systému.

Miluji lidi! Byl jsem i ve školce, v restauraci, na předávání maturitních vysvědčení v Betlémské kapli. Moc dobře vím, jak moc jsem roztomilý, takže když mě všichni obdivují a drbou, náležitě si to užívám. Na návštěvách se navíc umím chovat slušně. A když moji lidé odejdou z domu? V klidu si schrupnu a počkám na ně. Dokonce zvládám spát celou noc a s ranním venčením klidně počkám až do devíti!

Cestování mám v malíčku. V autě jezdím nejraději na zadním sedadle, kde můžu dělat společnost dětem. V autobuse nebo metru vzorně sedím na zemi a spořádám u toho sice celou svačinu, ale ta jízda stojí za to! Úplně nejvíc mě baví otáčecí plošina v tramvaji, to je panečku kolotoč.Nejraději ze všeho běhám na volno. To si můžu čmuchat, jak chci, ale svou lidskou smečku z očí nespustím a pořád se držím u nich.