Ahoj, jmenuji se Roxie. Narodila jsem se společně s dalšími devíti sourozenci mámě Vanillce, a na cestu životem jsem dostala ty nejkrásnější psí oči, jaké si jen umíte představit. Do svojí rodiny jsem tak odcházela obdivovaná jako malá psí kráska. Časem jsem si ke krásnému čumáčku pořídila ještě pořádně dlouhé gazelí nohy. Pravda, občas s nimi ještě neumím úplně zacházet. Elegantně je poskládat, když si chci někde sednout, je tak trochu oříšek, ale strašně jsem si je přála, tak je mám. Po taťkovi jsem zdědila černý pigment, takže jsem takový černý pejsek v bílém kožíšku. Občas to tak mám i s povahou. Jsem rarášek převlečený za něžnou psí holčičku a střídám si to, jak mám zrovna náladu. Někdy si pořádně zařádím, ale když je potřeba, vím, co se sluší. Umím být klidná, jemná a empatická. Se svojí člověčí mámou chodím pracovat na úřad, a tam se chovám vzorně.

  Z mých zálib bych ráda zmínila mazlení. To provozuji i v případě, že se zrovna mazlí někdo jiný z mých zvířecích spolubydlících. Zastávám názor, že my princezny nemusíme čekat, až na nás přijde řada. Prostě jdu a všechny vyšoupnu, i když jim u toho občas sedím na hlavě. 

Co se týká mojí budoucnosti, mám v plánu být tím nejúžasnějším vodicím psem a už na tom pracuji. Jméno jsem si k tomu pořídila odpovídající. Je odvozené od jména Roxana, stejné měla třeba i perská princezna, manželka Alexandra Velikého. A co vám budu povídat, princezna to já jsem  A i když si zatím nejraději nechám říkat “Roxíku“, na důležitosti mi to neubírá. Moje jméno totiž znamená „zářící“, „světlo“ nebo „malá hvězda“.  A přesně tím vším hodlám pro svého budoucího pána být!