Ahoj, jmenuji se Qanto, ale volají na mě Kanto. Narodil jsem se mamince Melody jako prvorozený nejdelší i nejtěžší kluk z třetího vrhu. Prý jsem byl velký salámista, kam mě člověk vzal a položil, tam jsem usnul a pokračoval ve svém šlofíčku. Taky pohodář a moc jsem toho nenapovídal. Má oblíbená poloha byla na zádech a s jazykem venku.

Ho, ho, nebo haf, haf, toto všechno, myslím si, je za mnou. Od té doby, co si mě vzala domů má nová rodina do předvýchovy, je všechno jinak. Doma na mě čekala má nevlastní sestra Lotta a určitě znáte ty sourozenecké bitky a tahanice, moc rád Lottu koušu do nohou, uší nebo krku. A co je nejlepší, s Lottou jsme jim to pěkně zavařili, když jsem jí dorostl, tak mají problém nás rozeznat. Je to sranda, dělám všechno, co Lotta. Jen bych nerad, aby si panička místo mne do práce nevzala Lottu.  Jsem totiž na paničce závislý, no říkají to o mně.  Když ji ztratím z očí, jsem celý nesvůj a nezajímá mě nic jiného než ji rychle najít. A když se mi to podaří, mám z toho velkou radost. Také jsem závislý na mé rodinné smečce, musím je mít všechny pohromadě a já to musím jistit zezadu.