Ahoj, narodila jsem se mamince Gaie a tatínkovi Bonifácovi. Mezi svými sourozenci, mimochodem bylo nás 7, jsem vyčuhovala svým klidným chováním, proto se mathildí děvčata rozhodla, že budu reprezentovat „Mathildí“ chov v Chorvatsku, a buď se stanu chovnou fenou nebo vodícím psem tam. Proto se jmenuji PULA. Ano všichni znáte – město v Chorvatsku.

Protože malá štěňata nemohou cestovat do zahraničí bez očkování proti vzteklině, vyzvedla si mě rodina se psinou Lottou, se kterou byla fakt psina, a od začátku jsem jim dělala jen samou radost. Co Vám budu říkat, jsem fakt šprtka J. Nevadí mi výšky, petardy, vysavač, za psy neběhám, ale když už je pes poblíž, tak to si ho ráda očuchám nebo s ním zablbnu. Dopravní prostředky mi nevadí, jen poprvé v autě, když mě zavřeli do kenelky, tak to se mi fakt nelíbilo, ale co naplat, musela jsem si zvyknout, cesta do Chorvatska bude dlouhá, a proto jsem už na dalších cestách byla zase vzorňačka. Na srazech jsem učila své sourozence, jak se jezdí na eskalátorech, ale je to opruz, jak jezdíte pořád dokola, to se mi fakt už nelíbilo. Musím poděkovat páničkům a Lottě, kteří to se mnou trénovali. A co mi jde také dobře – odpočívat a spát. V práci s paničkou jsem úplně boží, hned od začátku mě mohla nechat v kanceláři samotnou, především si tam koušu do hraček nebo spím. Doma bych řádila s Lottou pořád, ale když uslyším „nechej Lottu“, tak jako dáma poodstoupím a lehám si jako hodný pejsek, protože odpočinek my pejsci fakt potřebujeme.

Moje první rodina mi pořád říká, že budou mít příbuzné v Chorvatsku, tak snad to vyjde a někdy se za mnou přijedou podívat. Už se na ně těším. J.