Ahoj, jmenuji se Perla. Ale nenechte se zmást jménem, nejsem žádná jemná krasotinka, co je na ozdobu a najdou ji tam, kde ji nechají. Sice říkají, že jsem moc krásná psí holka s úžasným pohledem, ale taky umím být dračice plná energie, odvážná a s pořádnou vyřídilkou. Ačkoliv jsem byla jedno z nejmenších štěňátek z našeho úžasného „P“ vrhu, domů ke své nové rodině do jižních Čech jsem vtrhla jako velká voda. Čekaly tu na mě 2 kočičí kámošky a taky starší psí kluk Čerky, kterému říkám bráško, protože spolu máme stejného tatínka Bonifáce. Všem jsem hned vysvětlila, že ikdyž jsem z naší smečky nejmladší, v koutě teda rozhodně sedět nebudu. Jak se mi něco nezdá nebo nelíbí, umím si pěkně štěknout i zavrčet. Moje člověčí máma mi ale vysvětluje, že takhle se vodící psi nechovají, ani ti malí, a že to jde i jinak. A tak jí věřím a už tak nedivočím. Ráda se učím nové věci, jsem šikovná holka ochotná plnit všechny úkoly. Snažím se. Však mě ještě čeká kus práce, než se stanu úžasným vodícím psem. S paničkou chodím pracovat na úřad v našem městě, ale nejraději ze všeho mám, když jedeme na výlet a nebo běhat do přírody. Tam vypustím všechnu svoji přebytečnou energii, a ikdyž je brácha velkej pes, vždycky ho nakonec dohoním. Jako malá jsem nebyla žádná velká mazlivka, ale zjistila jsem, že je to moc bezva věc, takže už se ráda přijdu pohladit a podrbat. A to je o mně prozatím asi všechno. Tak se zatím mějte a až budu velká, třeba se někde potkáme. Ale to už mě nerušte, prosím, povedu za sebou totiž svého pána, pro kterého budu ten nejzářivější poklad, Perla.