Dovolte, abych se představila: jsem labradoří slečna Keshu. Moje maminka je španělská princezna, tatínek belgický princ, pradědeček
klokan a tetička dračice, tedy aspoň tak mi to doma vyprávějí. Ale čím jsem starší, tím méně skáču a koušu, častěji jsem jemná a poslušná
holčička, vnímavá a zdrženlivá. Na neznámých místech jsem zezačátku opatrná, cizí lidi i pejsky si také musím napřed trochu okouknout,
nekamarádím se hned s každým. Teprve když se mi někdo líbí a věřím mu, řádím a mazlím se o sto šest. Odmalička pomáhám paničce učit ve škole
matematiku, moc mě to baví. Děti mi tam láskyplně přezdívají „černá bestie“ a drbou mě na bříšku, jak se mi to líbí. Protože chodím do práce
v centru města, v dopravním ruchu už jsem jako doma a třeba houkající sanitka mi většinou nestojí ani za ohlédnutí. Když jsou všichni kolem mě
veselí a navíc mají pamlsky, rychle se učím užitečné věci i všelijaké triky. Nemám ráda, když jsou lidé nervózní a podráždění, to se mi pak
nechce s nimi spolupracovat. Jinak ale udělám, co jim na očích vidím. Umím se hezky chovat i k maličkým dětem a miminkům, přestože mě hrozně
moc zajímají. Učím se nelovit kolečkové tašky a koloběžky, prý se to nedělá; chytám akorát mouchy a motýly, to mi připadá užitečné. Často
přijdu na zavolání nejen od pejsků, ale i od různých nalezených dobrot, snažím se být hodná a svoje lidi mám opravdu ráda. I když mám zatím
občas praštěné štěněčí nápady, až vyrostu, jistě budu moc ráda někomu pomáhat.