Bonjour, je m’appelle Sydney. Ano, rozumím už francouzsky, protože …. A to se dozvíte až na konci mého povídání.
Nejdříve jsem totiž vyrůstal v Praze se svou rodinou v předvýchově a s fenkou Lottou od svých 7 týdnů. Užíval jsem si to s nimi, jezdil jsem se svou paničkou do práce, kde jsem si krásně odpočíval – to jsem opravdu uměl, protože jsem věděl, že po práci budu muset trénovat jízdu na eskalátorech, jezdit autobusy, metrem a tramvají. A pak hezky s Lottou na procházku, kde jsem jí zlobil. Nechtěl jsem, aby si jen tak čichala nebo něco venku smlsla. Chtěl jsem s ní skotačit, protože mi panička zakazovala něco žrát. Za tu dobu, co jsem byl s nimi jsem opravdu dělal pokroky ze dne na den. Krásně jsem se naučil své jméno a když mě někdo zavolal, tak jsem se hned otočil a běžel za nimi, protože jsem dostal nějakou dobrůtku. Po nějaké době jsem se naučil jezdit na eskalátorech i nastupovat do metra. Pokroky jsem dělal i s mým tělem, všichni mi říkali, že rostu jako z vody, což je pravda. Ve 4 měsících jsem vážil 17 kg a právě v tuto dobu jsem všem řekl: „Je vous ai apprécié, mais nos chemins se séparent.“ (překlad: „Měl jsem Vás rád, ale naše cesty se rozcházejí“.)
A odletěl jsem za svou novou rodinou do Francie, kde dělám radost nové rodině a stanu se tam báječným vodicím nebo chovným psem.
