Týden s Mathildou 2019 měl bohužel jen 7 dní

Prázdniny byly tady a všichni přihlášení již nedočkavě vyhlíželi první den svého turnusu každoročního rekondičního soustředění pro majitele vodicích psů a jejich čtyřnohé pomocníky. I v roce 2019 jsme do třetice vyrazili do historického města Přibyslav, kde se naším dočasným domovem stal opět příjemný Hotel Přibyslav.

Přibyslavské ulice, náměstí, křižovatky i parky se tak znovu staly prubířskými kameny znalostí a dovedností vodicích psů i jejich majitelů. Vždy je co vylepšovat či doplnit. Velkou pozornost jsme v okolí hotelu věnovali také nácviku poslušnosti psů (vůči páníčkům) a páníčků (vůči instruktorkám). Tuto činnost instruktorky doplnily i nácvikem dovedností z oblastí zdravovědy a celkové péče o naše chlupáče.

Výborným zpestřením výukového programu se staly večerní přednášky na zajímavá témata z oblastí legislativy, výživy psů či zahraničních praktik při výcviku vodicích psů.

Počasí nám i letos ukázalo vlídnou tvář a umožnilo tak vyrazit za zajímavostmi a krásami Vysočiny. V Hlinsku jsme kromě tréninku v ulicích navštívili úžasný skanzen řemeslnických domků z poloviny 19. století. Nalézají se zde příbytky tkalce, hrnčíře, výrobce dřevěných hraček, bylinkáře a řady dalších. Třešničkou na dortu pak byla dílna na zpracování žinylkové příze, což je dnes materiál již takřka zapomenutý. Tajemstvími její výroby a zpracování nás provedl přímo mistr, který je jedním z mála lidí v Evropě, kteří toto řemeslo ovládají. Naším dalším cílem se stalo město Polná, kde jsme nejprve navštívili místní hrad a zámek opředený mnoha pověstmi, prohlédli si historickou lékárnu, kupecký krám, expozici historických řemesel a podzemní lapidárium. Jen nám vrtalo hlavou, proč instruktorky tak naléhají, abychom dávali pozor. Toto tajemství se vyjevilo při závěrečné hře. Po relaxační procházce kolem rybníku Peklo jsme se přesunuli na další místo poznávání. Po loňské návštěvě pivovaru jsme, z důvodu vyvážené stravy, zvolili letos návštěvu mlékárny. Cílem se nám stala Mlékárna Polná, skvělým průvodcem pak přímo pan majitel Ing. Miloš Kvasnička, zapálený propagátor a znalec mlékárenské výroby. Díky jeho podrobnému výkladu jsme nahlédli do tajů zpracování mléka i výroby sýrů, jež jsme v závěru měli možnost i ochutnat. Mňam.

Dny plynuly a nadešel čas k soutěžení. Soutěž si i letos zachovala osvědčený princip, avšak tentokrát v tandemovém provedení. Soutěžící dvojice byly vyvezeny mimo hotel a při návratu musely úzce spolupracovat, aby splnily úkoly éterické víly a pomocí čarovné květiny našly cestu zpět, kde už na ně čekalo životodárné občerstvení.

To se však již přiblížil konec turnusu a s tím i závěrečná hra. Rázem bylo jasné, proč instruktorky tak vyzývaly k pozornosti při návštěvě expozice historických řemesel, lékárny a krámu na polenském zámku. Opět ve spolupracujících dvojicích dostali soutěžící itinerář trasy, který se pochopitelně museli naučit zpaměti a úkol – chcete si v Přibyslavi otevřít živnost, sežeňte si provozovnu a zaregistrujte si obé na městském úřadu. Pronájem provozovny se ukázal být oříškem, v místní lékárně reprezentovala majitele reklamní figurína ve vchodu. Tedy, nevím, jaké máte zkušenosti s přemlouváním umělohmotného majitele, ale je to fuška, slovo z něj nedostanete a nedostanete. To v pekárně se jednalo o poznání lépe, paní prodavačku naše hra bavila a bylo radostí s ní obchodovat. Pak už honem do perníkové chaloupky v místním parku, přemluvit nevrlou stařenu k vydání potvrzení a úprk na Městský úřad Přibyslav s podáním žádosti. Bezva hra. Fantazie a smysl pro humor našim instruktorkám rozhodně nechybí.

Týden utekl jako voda a všichni jsou už zvědaví, kam vyrazíme příští rok. Bude to nová destinace, a tudíž i nové výzvy jak pro účastníky, tak pro instruktorky.